Cyklokrám vymyslela babička
K tomu, aby svůj obchod s koly pojmenoval Cyklokrám, inspirovala Jana Malošíka jeho babička. Obchod, kde kola visí i ze stropu, najdou milovníci sportu v Havířově. Vznikl zdařilou úpravou nebytového prostoru společnosti RESIDOMO v Šenovské ulici. Přestože v něm jednoznačně dominují bicykly všech tvarů a barev, lidé tady najdou i koloběžky, helmy, oblečení, sportovní doplňky, plavky a v sezóně boby a saně.
Kdy jste se rozhodl začít podnikat a co tomuto rozhodnutí předcházelo?
Cyklistika je mým velkým koníčkem. Přestože jsem studoval stavařinu, vidina toho, že budu dělat, co mě baví, byla úžasná. Nejdříve jsem pracoval jako prodavač v cykloobchodu přibližně dva roky, ale moc mě to nebavilo. Tak jsem se rozhodl zkusit to na vlastní triko a rozjet si obchod sám. Přesně si pamatuji den, kdy jsem otevíral – 1. 11. 2011. Nejdřív jsem zkoušel sdílet prostory s jiným podnikatelem, to mi ale nevyho-vovalo, protože chápu podnikání jinak. Když mi přijde po zavíračce zákazník a potřebuje prodat duši, obchod ode-mknu a duši prodám, aby mohl odjet domů. V tomto jsme se neshodli.
Jak jste se tedy rozhodl situaci vyřešit?
Obešel jsem si okolí původního ob-chodu a hledal místo, které by mi rozlohou vyhovovalo. Narazil jsem v Šenovské ulici na nebytové prostory, ve kterých jsem viděl potenciál. S majitelem prostor – společností RESIDOMO – jsem se domluvil, že je opraví tak, abych se do nich mohl nastěhovat. Natáhne např. rozvody, topení atp. RESIDOMO mi přispělo na výměnu nových výloh, aby si zákazníci mohli prohlédnout zboží zvenku. Renovace zabrala přibližně měsíc a mohl jsem se stěhovat.
Proč zrovna Havířov? Neuvažoval jste o otevření obchodu např. ve větší Ostravě?
Ostravu jsem si procházel a obchodů s koly je tam opravdu hodně. Přišlo mi, že na půl kilometru připadá pět ob-chodů, kde je možné koupit bicykl. V Havířově jsem viděl větší potenciál. Navíc tady mám dvě babičky a většinu rodiny, o to byla volba se sem přestěho-vat z Dolní Lutyně, kde jsem původně bydlel, jednodušší.
Jak moc jste musel investovat, aby obchod vypadal tak hezky, jak nyní?
Do toho, aby obchod vypadal přesně podle mých představ, jsem investoval zhruba 200 000 korun. Mám tady při-bližně stovku kol, ale klidně bych teď uvítal i větší prostor. Zákazníci si neje-nom kupují kola a další sportovní do-plňky, ale nechávají si je zde servisovat, a na to tady není prostor.
Kromě kamenného obchodu máte také e- shop. Kde se odehrává většina vašich obchodů? A je v dnešní době ještě ka-menná prodejna vůbec zapotřebí?
V mém oboru ano, lidé se potřebují po-dívat, kola si osahat, poradit se. Někdy se e- shopem inspirují, ale kolo si při-jdou koupit fyzicky sem. Prostřednic-tvím e- shopu nakupují např. lidé z Čech. Teď jsou velkým hitem koloběžky, což není levná záležitost, tady si je mohou prohlédnout a vyzkoušet. Zákazníci sem chodí za mnou, líbí se jim můj přístup, že kolům rozumím a snažím se jim pomoci.
Na stránkách e- shopu vedete blog, mimo jiné o Vašich sportovních zážitcích. Návštěvníci webu si tak počtou např. o Vaší účasti na mistrovství Itálie v dlouhém triatlonu. Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Dovedl mě k němu jeden zákazník. Bavili jsme se o sportu a skončilo to tím, že jsem se stal členem sportovního oddílu SK Fuga. Zhruba 2– 3× ročně vyjedeme na závody. Od klasického triatlonu se liší náročností. Musím uplavat 3,8 km, ujet na kole 180 km a uběhnout 42 km. Co se mi narodila dcera, si závody pečlivě vybírám, abych byl co nejvíc doma. Proto také uva-žuji, že si do obchodu přiberu pomocníka.
Kdo k Vám chodí nejvíce – zkušení sportovci nebo „víkendoví“ turisté?
Většinou chodí normální lidé, co v létě vytáhnou kolo a v zimě zajdou do bazénu. Proto jsem rozšířil sortiment i o potřeby pro plavání. Hodně se po-slední dobou prodávají elektrokola. Stává se, že si je kupují ženy, aby stačily na kole manželovi. Ten se při jízdě po-třebuje zničit a jeho partnerce pomůže elektrokolo udržet tempo. Užijí si to tak oba a jsou spolu.
